synonyma:
- 1758 Lacerta mauritanica Linnaeus
- 1836 Gecko fascicularis Gervais
- 1845 Tarentola mauritanica Gray
- 1873 Platydactylus mauritanicus Bsttger
Rozšíření
Portugalsko, Španělsko, Baleáry, Itálie, Sardinie, Francie, Korsika, Malta, Řecko, Moroko, Alžír, Tunis, Libie,
Egypt, Sinai. (Tedy celá středomořská oblast.) Zavlečena do Ameriky a patrně i do Jugoslávie (?).
Popis
Tělo je shora mírně zploštělé, pokryté zvětšenými kýlnatými šupinami. Hlavu má od těla zřetelně odlišenou.
Na hřbetě se nachází deset až šestnáct podélných řad drsných rohovitých šupin. Na končetinách je po pěti plně vyvinutých prstech, prsty mají po celé spodní ploše nedělenou řádku příchytných lamel.
Drápy má tento druh jen na třetím a čtvrtém prstu. Zbarvení je světlé, šedohnědé,
s nepravidelnými tmavými skvrnami a pásky, hrdlo a břišní strana jsou jednolitě světle žluté až jasně oranžové. Oční zřítelnice je štěrbinovitá, svislá; noční druh. Duhovka je žlutá či žlutošedá, u některých exemlářů s nádechem do modra. Z dolní i horní čelisti vyrůstá po jedné řadě drobných, ostrých, kuželovitých zubů. Pohlaví je podle fyzických charakteristik špatně rozeznatelné, samicím se tvoří dva nevýrazné váčky, jeden z každé strany krku, lokalizované za ušními otvory. Zásobní vápníkové váčky je možné pozorovat, pokud samice otevře tlamku, jako bílé uzlinky prosvítající skrze sliznici.
Druh dorůstá délky 16cm (zhruba polovina délky připadá na ocas), samci bývají větší a robustnější než samice.
Tarentoly disponují hlasem, který modulují v relativně široké škále výrazů.
Samci obhajují teritorium, jsou vzájemě velmi agresivní. Chováme proto
pár, nebo skupinu samec a 2-3 samice. Samice klade (v přírodě) 4-6 snůšek od června do srpna, obvykle dvě vajíčka s vápenitou skořápkou, která zahrabává do substrátu. Pohlavní dospělost je ve 4 -5 letech. Dožívají se dvaceti let.
Chov
Pro pár je zapotřebí suché až polosuché, dobře větrané terárium o rozměrech alespoň 40 x 40 x 40 cm.
Jako substrát používáme písek, jako úkryty kameny, upravené květináče nebo kokosové skořápky.
Udržujeme teplotu 26°- 30°C s lokálním výhřevem 35°C. Přirozený je mírný noční pokles. Při reprodukčním chovu zimujeme 4 – 6 týdnů při teplotě 11 – 17°C a vyšší relativní vzdušné vlhkosti.
Vodu podáváme v napájecí misce vhodných rozměrů, do misky mláďat je vhodné přidat z bezpečnostních důvodů oblázky. Krmíme hmyzem a jeho larvami. Vhodní jsou malí a středně velcí cvrčci, nikoli dospělci. Doplňkem jsou mouční červi Tenebrio molior. Pozor, nebezpeční jsou Zophobas morio, "Zophobasové", "velcí červi". Ideálním krmením (nejsnáze přijímaným) je drobný smýkaný luční hmyz, pravděpodobně ovšem z rizikem zavlečení parazitů - neprověřeno.
Samice (především v době snášek) a rostoucí mláďata kladou zvýšený nárok na přísun vápníku. Podáváme strouhanou vyvařenou sepiovou kost a drcené odblaněné skořápky z vařených slepičích vajec volně na substrát, nebo do mělké misky. Přísun vápníku v přirozené formě nesmí být zanedbán. UV žárovka či zářivka není nutná, pro chov Terentol není zvykem ji využívat. Vitamínové směsi podávané 1x týdně - 1x za 14 dní jsou postačující podávané ve formě poprašku na krmném hmyzu (Roboran H, Roboran pro exoty, VitamixREP). Dodatečná dotace preparátem AD3 (AD3EC) se nedoporučuje.
