http://tokee.webzdarma.cz
Gekoni, Tarentola mauritanica
|
Terárium
Fotografie vašich terárií pro Tarentoly:
TYP A VELIKOST:
Pro skupinu zvířat se vyplatí nádrž o rozměru asi 40x40x40cm, a více - zvláště pokud chcete
chovat samce se dvěma a více samicemi pohromadě. Chov Tarentol ve skupině je výhodný pro chovatele a
přirozený pro zvířata. Pozor, samci obhajují teritorium, nesnesou se tedy dva v jednom teráriu.
Skutečnou raritou je nesnášenlivost mezi samicemi.
Větrání terária je věc, kterou nelze opomenout. Osvědčilo se větrání shora, možná je i varianta,
při níž je jedna stěna terária tvořena buď perforovaným plechem, nebo pletivem. Nejméně náročná
a nejrychlejší je ovšem verze akvárium (pokud netěsní, nebo je přímo prasklé, nevadí to)
+ víko z dřevěného rámu, do něhož je vlepena kovová síťovina (muší pletivo) a to například
Chemoprenem, tavicí pistolí, nebo silikonem.
Luxusnější (a dokonalejší) provedení znamená větrání shora a zároveň z boku nádrže,
což umožňuje správnou cirkulaci vzduchu. Hotová terária, ktará je možno koupit v obchodech,
mívají větrání pod předními posuvnými dvířky a v zadní stěně, případně v různé míře shora.
Pokud se rozhodnete vybranému výrobci své požadavky na terárium pro tarentoly raději nadiktovat,
pamatujte na dostatečné rozměry větracích ploch. Terárium musí být vzdušné, polopouštního typu.
Jak už bylo řečeno, namísto terária lze s úspěchem využít vyřazené akvárium.
Nezapomeňte ale na kryt - gekoní tlapky (prsty) jsou opatřeny přísavnými lamelami, díky
nimž zvířátka mohou čile pobíhat po skleněných stěnách i po stropě. Pokud to bude strop vaší ložnice,
zažijete honičku. Jediné minus "akvarijního" typu terária je, že budete mít přístup dovnitř pouze
z vrchu, což může být dosti nepohodlné.
Pokud si na to troufáte, terárium si slepte sami. Skla požadovaných rozměrů získáte
ve sklenářství, pletivo či plech například v oddělení železářství. Necháte-li si v obchodě poradit,
jistě vám v regálu najdou na vzduchu tuhnoucí silikon, kterým se komponenty lepí dohromady.
Kryt nebo dvířka je vhodné zajistit proti samovolnému posunutí, stejně jako proti
výletním útokům tarentol. Zvířátko, velmi snaživé a velmi šikovné, jak zjistíte,
disponuje slušnou silou - je schopno zajistit si dovolenou mimo prostor jemu vyhrazený.
Staré triky jsou háček do posuvných dvířek a například kachlička (možno využít jako odkládací plochu)
na příliš lehký kryt. V případě pochyb nemějte ostych jistit dvířka či kryt leukoplastí.
Už byste své trpaslíčky nemuseli vůbec najít - a to by byla přece škoda.
(Nebudete mi potom muset psát dopisy ve znění "Jak se najde uteklej gekon?!")
Ptáte-li se po umístění terária v pokoji, vyberte místo raději v klidnější zóně. Nikdy ne přímo před oknem.
TEPLOTA:
Teplota v teráriu může kolísat mezi 18°C až 35°C, tedy pokojová po celý rok.
Doporučuje se 26°C-30°C s možností lokálního výhřevu na 35°C. Nižší noční teplota 22-24°C se zajistí vypnutím
zdroje. Tarentoly obecně snesou v případě postupného snižování teploty před a při zimování 10 až 8°C.
8°C je považováno za spodní hranici. Při teplotách pod 8°C prudce narůstá mortalita.
Kdysi na serveru iFauna někdo moudře pronesl, že vůbec nejlepší ze všeho je umístit
do terária teploměr a ten neustále sledovat. Perla.
V případě pochyb je vhodné využít termostat, který zdroj vypne při příliš vysoké a naopak zapne
při příliš nízké teplotě. Jste-li člověk zapomětlivý,
pořiďte si spínací hodiny, které se postarají o zapínání a vypínání "ohřívačů" za vás.
Výborný je letní "výběh", tedy částečně zastíněná klec na zahradě nebo třeba na
balkoně.
Nejobvyklejší způsob vytápění je 20W nebo 40W žárovka v květináči. Květináč teplo zachycuje a dále
vyzařuje do prostoru, po vypnutí žárovky ještě určitou dobu sálá a pokles teploty v teráriu je tedy
pozvolný. Květináč coby kryt je možno polepit pískem či kamínky. Tento jednoduchý zdroj je vhodné
zavěsit nad kámen, nebo úlomek dlaždice. Pokud ale nemáte potřebnou elektro- průpravu a
zkušenosti, nepouštějte se do výroby topných zařízení. Další možností výhřevu terária
jsou topné kabely (zalité do cementu, nebo umístěné pod teráriem na plechu,
či skle - to kvůli bezpečnosti). K dostání jsou u nás také topné desky a kameny,
které se vkládají přímo do terária. Bývají ovšem dražší. Vždy se řiďte přiloženým návodem
a pamatujte, že topná deska či kámen by měl pokrývat maximálně 1/3 plochy dna terária, jinak
může dojít k přehřátí nádrže a tím také k ohrožení života vámi chovaných zvířat.
UV zdroje nejsou nutné, resp. u nočních ještěrů se prostě nevyužijí. Dotace vitaminovými
a minerálními směsmi (ROBORAN) potřebu zvířat plně pokryje.
VLHKOST:
Druh není náročný na vlhkost, rosení v letních měsících postačí 1x týdně, miska na vodu ovšem nesmí chybět.
Vlhkost zajistíme rosením, nejlépe navečer. Budete-li terárium Tarentol rosit každý den večer, nic nekazíte.
Vhodné je rosit navečer, nebo ráno (tedy večer po-, nebo ráno před- zapnutím tepelných
zdrojů. A to v "míře úměrné", tedy aby bylo mlžení poznat, ale ne, aby všechno plavalo.
"Mlžítko", tedy postřikovač plňte odstátou nebo vlažnou vodou. Jen ať to není dešťovka - způsob jejího sběru nebývá obvykle příliš hygienický a z tohoto důvodu může hrozit nebezpečí například zavlečení parazitů (z trusu ptáků a podobně).
SUBSTRÁT:
Nejvhodnější substrát pro gekony druhu Tarentola mauritanica je vápenitý písek. Někdy se doporučuje 1/3 plochy dna
vyhradit pro vlhký substrát (lignocel, nebo rašelinu), což je nutné především v nádrži, kde odchováváte
mláďata Tarentol. Pokud nechcete vlhký substrát sypat na dno, umístěte jej v teráriu do plochého květináče
či misky. Tyto ostrůvky můžete osázet rostlinami, nebo přiklopit kokosovým domečkem. Vlhký úkryt využijí
vaši gekoni při svlékání - jak převlékárnu. Zároveň tak lépe rozčleníte vnitřní prostor nádrže
a vaši gekoni budou mít více úkrytů.
Lignocel, to jsou vlákna z oplodí kokosového ořechu prodávaná v lisované
"cihle". Seženete jej v květinářstvích a někdy také v potřebách pro chovatele. Lignocel je tvořen téměř výhradně celulózou,
tedy odolným polysacharidem. Přestože je jednou na balení obrázek rostlin a podruhé jakýsi "tera-motiv",
balení obsahuje to samé.
Jedná se o substrát bezpečný, sterilní a co je pro účel teraristy výborné, neobsahuje žádné hnojivo.
Výborně saje vodu, zůstává-li vlhký. Pokud přeschne, vodu vstřebává obtížně. Na rozdíl od rašeliny
je tak neutrální a "sterilní", že snadno poskytne útočiště plísním, roztočům a dokonce houbám.
Proti tomu se lze bránit vloženými kousky vonných tyčinek, nebo tím, že do vody, v níž necháte lignocel
nabobtnat, nakapete pár kapek esenciálního oleje (osvědčil se mi citron, levandule nebo hřebíček).
Pokud si pořídíte kostku Lignocelu, poradím vám tip který není na obalu
uveden: použijte horkou vodu, při použití studené vody můžete čekat i
den, než substrát nabyde té správné kypré konzistence - pořád se bude
tvářit jako kostka. Potřebujete-li menší množství Lignocelu, nalijte
na lisovanou cihlu pouze litr horké vody. Kyprá nacucaná hmota se odloučí
a zbytek zůstane suchý pro pozdější použití.
Rašelina, svou povahou kyselá, růst plísní a houbiček nepodporuje. Mohou ji však přímo v zataveném sáčku,
ve kterém si ji přinesete domů, obývat malé mušky nebo chvostoskoci. Pokud odchováváte Sphaerodactyly, chvostoskoci
se vám asi budou hodit, ale jinak se s "malými lezoucími tečkami" v teráriu smíří jen hodně otrlá (chovatelova) povaha.
Pokud vás taková nepříjemnost postihla, vězte, že je to spíše estetická záležitost a bojujte s ní výše popsaným
způsobem. Nebo rašelinu dejte před použitím do mikrovlnky.
Vraťme se k písku. Nejlepší je tedy ten vápenitý, v teraristikách ovšem mívají křemičité. Pro svoje
Tarentoly jsem písek nabrala do dvou PET láhví na pláži u moře - plánujete-li dovolenou, nebo
víte, že se někdo někam chystá, neváhejte si opatřit ten správný písek.
Jakýkoli písek, který seženete, ať už je z obchodu, od moře, nebo shrábnutý z dětského hřiště,
před použitím sterilizujte - uvařte nebo upečte. Nevěřte ničemu.
Choroboplodné zárodky, vajíčka a vývojová stadia parazitů by váš chov postavila mimo provoz.
Pískem vysypte terárium do výšky 3-5cm, tarentoly občas rády hrabou. Hrabou-li moc,
tedy pořád, znamená to, že je málo krmíte. V tom případě zvyšte krmnou dávku.
Do písku samičky také zahrabávají snesená vajíčka.
DOMEČKY:
Dostatečné množství úkrytů je podmínkou chovu tarentol. Předcházejí stresu, neboť umožňují ještěrovi schovat se.
Tarentoly stráví spoustu času ukryty v různých škvírách a štěrbinách, ať už obývají domy nebo skály a chtějí to
tak mít i u vás doma v teráriu.
Ze svých "jeskyní" vycházejí za soumraku ven, aby hledaly potravu, vodu, hájily své území, nebo hledaly partnera.
Tarentoly ve dne spí. To znamená, že se potřebují někam ukrýt, aby měly pocit bezpečí a aby nebyly rušeny.
Úkryty lze zajistit plochými kameny břidlice. Ujistěte se, že se "stavba" nemůže zřítit.
Můžete použít poloviny kokosových skořápek, pláty korkové kůry, různé "kořeny" určené pro akvaristiku,
kusy pokrouceného olivového dřeva, keramiku...
ROSTLINY V TERÁRIU:
Když zařizujete terárium, vytváříte zvláštní prostředí, malinký ekosystém.
Pro vás je to estetická záležitost a určitý kontakt s přírodou. Pro zvířátko
uvnitř je to celý svět. Myslete na to.
Při výběru rostlin je zapotřebí určité opatrnosti. Rostlina by neměla být jedovatá
(jedovaté jsou zhruba všechny, které po naříznutí roní mléko)
a neměla by být ani příliš choulostivá. Protože bude umístěna do polopouštního terária
s tarentolami, neměla by zle snášet sucho. Mám dobré zkušenosti s následujícími rostlinami:
Lze použít různé sukulentní rostliny bez velkých nároků na světlo
a možná i tilancie. Nikdy kaktus. Nic jedovatého (mohli by to okusovat krmní cvrčci a způsobit
škody po požití gekony, i když kdo ví, co je jedovaté pro lidi zvířatům vadit nemusí).
Vzhledem k tomu však, že tarentoly papají hmyz, nebudou se sami pokoušet vaši květenu sežrat.
Připravte se na to, že rostlinky budou vystaveny lezení, skákání a schovávání se. Tarentoly po nich
budou dupat, podhrabávat je, skákat na ně z výšky a ještě po těch nebohých kytičkách polezou cvrčci.
A ti si určitě sem tam kousnou. Některé umělé rostliny vypadají docela vkusně. A nelze jim ublížit.
Umělé rostliny lze vydezinfikovat, bez obav je přelijete savem a horkou vodou.
Živou rostlinu prakticky vydezinfikovat nelze.
VĚTVE A KOŘENY:
V případě terária polopouštního typu si můžete dovolit celkem cokoli. Ve vlhčích
teráriích ovšem dochází k plesnivění vložených větví (což lze výrazně omezit dobrým větráním
= dvěma ventilačními plochami vzájemě kolmými, položenými co nejdál od sebe. Jedna v
horní části nádrže, druhá při spodním okraji).
Asi dokonale odolný je korek (kůra korkového dubu), ony záhadné kořeny impregnované
solí (dřevo z rašelinišť) a bambusové tyčky. Hodně vydrží olivové dřevo. Vy, chovatelé
Tarentol, ale s nějakými plesnivějícími rostlinnými materiály problémy mít nebudete, především
použijete-li jako substrát suchý písek.
Uvedená nabídka by možná byla postačující, ale když se rozhodnete mít v teráriu
měkčí dřevo, možná bude zapotřebí jej nějak upravit. Kombinací vyvařením, nasolením,
napuštěním voskem, máčením v Savu, nebo Domestosu.
Netoxicky. A pozor, to, že látka není toxická pro nás nutně neznamená, že není toxická
pro zvířata. Domestos má tu výhodu, že se rozkládá na kuchyňskou sůl a vodu, takže dokonale
vysušené předměty jsou neškodné. S jinačí preparací zkušenosti zatím nemám.
Bez problémů je jen živé dřevo, tedy kompletní rostlina,
ale borovici v teráriu si může dovolit opravdu jen málokdo:-)
Demistifikace*: nepoužíváme akátové dřevo, akát je jedovatý celý.
*Demistifikace = odkrytí mystifikace, uvedení tématu na pravou míru.
ZADNÍ STĚNA:
Zadní stěnu terária (či další boční stěny) lze upravovat na tisíce způsobů.
Pokud si hned z počátku nekoupíte již hotovou stěnu z korku, nebo plastový výlisek, zrealizujte,
co vás napadne. Hrejte si. Stěnu lze vylepšit keramzitem, štěrkem, barevnými oblázky, korkem, pískem,
břidlicí, kůrou borovic, květináčky s rostlinkami, kachličkami, betonem s pigmenty...
Nejprimitivnější verze (pominu-li tapetu) znamená, že stěnu, již chcete zdobit, položíte vodorovně se zemí,
natřete disperzním lepidlem Herkules, které mají v každém papírnictví, a vysypete čistým
pískem. Přes noc dílo zatuhne. Je to jednoduché, Tarentoly to nepoškrábou, ale na
stěnu nesmí přicházet voda, která Herkules opět rozpouští. Namísto Herkula lze použít
vodou ředitelný (=netoxický) latex. Ten už by se rozpouštět neměl.
Dokonalejší řešení se nabízí skrze lepicí hmotu na kachličky. Vyzkoušený mám Knauf Flexkleber.
Po zaschnutí je netoxický, trvanlivý, ve finále již nerozpustný a má přírodní šedou barvu.
Při přípravě se, podle mých skušeností, vyplatí ignorovat návod. Vodu přidávejte, dokud nemáme
směs tak hustou (či řídkou), jako je krupičná kaše, kterou nás v dětství krmily naše maminky a babičky.
Znáte to... kakao, přehrady z másla... Až bude mít kaše konzistenci, která vám selským rozumem přijde jako
použitelná, naneseme ji na dobře očištěné a odmaštěné sklo a mírným tlakem umísťujeme připravený materiál.
Zbyde-li, slepením menších kamenů postavíte jeskyně, skrýše a "prolézačky". Moc pěkné.
|
Přeji pěkné počtení!
Veškerá práva vyhrazena.
Neautorizované kopírování těchto www stránek není dovoleno.
Veškeré návody užívejte až po vlastním uvážení.
Stránky vyjadřují osobní názor autora.
Copyright, realizace © 2001-2007 Brosetti's, TOKEEweb
|
|
