Příchytné lamely: zázračné gekoní tlapky - milion sét unese dvacet kilogramů
Gekoni jsou vyjímeční. Člověk by řekl: "příroda jim nadělila dar chodit po skleněném stropě", tedy hlavou dolů.
Nejsou tak ale vybaveni, aby se nám předváděli, nýbrž jsou tak vybaveni, aby raději nebyli viděni, aby byli nepolapitelní. Aby mohli snáze
lovit a prchat, spát, milovat se, lepit vejce na nepřístupná místa, vyhřívat se a lenošit. A my fascinovaně koukáme, jak to díky těm pacičkám zvládají na kolmých plochách.
Nelze nežasnout. Ten jev je neuvěřitelný a otázka s ním spjatá je velmi stará
: "Jak to, že drží?". A odpovědi různého stáří předkládají více či méně
uvěřitelná tvrzení... třeba tu široce mezi lid už rozšířenou hypotézu o
malinkých přísavkách (jaké známe u chobotnic, popřípadě jaké máme ve vlastí
koupelně). V rozporu s tím ale tlapky drží i ve vakuu. Argument
elektrostatických sil se svezl po skle do propasti omylů, zatímco vysoko nad ním
se samolibě šklebil gekon sedící na svislé hladké ploše v ionizovaném vzduchu.
Roztomilá teorie s lepidlem se také neuchytila, protože nebyly nalezeny žádné
žlázky ani buňky, které by lepivou látku produkovaly (ostatně ani ta "lepivá
látka" samotná nebyla nalezena). A co je na tom nejpodivnější, ten tvoreček se
tam drží silou deseti atmosfér. A tak biologové strávili mnoho a mnoho bezesných
nocí (jistě i pracovních dní) až dospěli k Odpovědi.
A tou Odpovědí jsou bez nadsázky a bez zlehčení séty. Séty jsou jemné
karatinové chloupky dlouhé (podle druhu gekona) 30 až 130 mikrometrů. Keratin je
látka použitá na výstavbu i naší kůže a jejích derivátů. Séty mají kupodivu jen
asi 10x menší průměr než lidský vlas. Tvarem připomínají plochou stěrku či
špachtličku. U druhu Gekko gecko je délka sét 107 až 136 mikrometrů a na 1
milimetr čtvereční jich připadá v průměru 3 220 (o něco menší G. japonicus jich
má na té samé ploše 25 133). Každá séta se u Gekko gecko dělí průměrně do 750
spatulí (pro další druhy v rozmezí 400 - 1000 spatulí).
Mechanismus, kterým celá ta chlupatá věc funguje, objasnil v roce 2000 K.
Autum se svými spolupracovníky. Podivili se, když změřili sílu, s níž přilne k
podkladu jedna séta. Bylo to totiž desetkrát efektivnější, než by se dalo
předpokládat. Proč ? Aby taková síla vznikla, musely by se konečky sét vklínit
do těch nejtitěrnějších nerovností. Musely by se přiblížit atomům podkladu na
takovou vzdálenost, při níž vzniká chemická vazba. Pravda je, že gekoni nejprv
tlapku zlehka přiloží k podkladu, trochu s ní pošoupnou a ... séty se uchytí jak
mají. Gekoni tedy využívají Van der Waalsovy síly - síly, při níž vzniká vazba
mezi atomy.
Ne všechny druhy se omezují jen na prsty, takže "příchytné lamely" (pro něž
by se hodilo najít vhodnější zastřešující slovo) mají i na spodní straně ocásku.
Takto je vybaven například rod Rhacodactylus. Zajímavá věc je ještě ta, že
gekoni se na svislý povrch (ale klidně i na strop) přilepí tím efektivněji, čím
vyšší povrchovou energii ten který povrch má. Tedy například na skle drží
perfektně, zatímco na teflonu se prostě neudrží. Faktem je, že někdy kloužou i
na skle, ale nemělo by vás to zmást. Pokud to sklo není pomazáno medem ( ave
phelsuma ) dělají to naschvál, když si přejí nepozorovaně zmizet někam do
bezpečí.
Použitá a doporučená literatura :
- časopis Vesmír ročník 80, str. 18-23, 2001/1
- časopis Vesmír ročník 80, str. 352, 2001/1
- M.A.Bauer a D.A.Good : Scaling of Scansorial Surface Area in the Genus
Gekko. In: Z.Roček (ed.): Studies in Herpetology, Praha 1986, str. 363 - 366
- Nature (405, str. 681 - 685, 2000 ), U. Hiller : Walking Upside Down.
- The mystery of climbing ability in geckonid lizards. Gekko, Hawkinsville
str. 36-40, 2000/1 (2)
